Pardubice mají už rok svého cyklokoordinátora. Jak se tato úřednická pozice podepisuje na tváři města a jak si vede její představitel?
Pardubice se vloni na jaře zařadily do evropského projektu Central MeetBike, v jehož rámci vznikla na tři roky na odboru hlavního architekta funkce koordinátora rozvoje cyklistické dopravy. Přihlášku do projektu městu napsal a nový post obsadil Vojta Jirsa, který tak do úřadu nastoupil rovnou ze školy. Absolvent ČVUT však nějakou dobu strávil v cyklistům zaslíbené Kodani, problematikou cyklodopravy se zabýval ve svých studijních závěrečných pracích a také ve sdružení Město na kole.
Svým způsobem je vytvoření tohoto postu revoluční a určitě důležitý krok – Pardubice se nadále můžou prezentovat jako jeden z českých tahounů podpory cyklodopravy. Samozřejmě k tomu výrazně napomohl již zmíněný projekt Central MeetBike, který z velké míry samotného cyklokoordinátora i většinu jeho aktivit financuje. Zda má ale město skutečně chuť a svou vlastní vůli podporovat cyklistiku jako druh dopravy, není jisté. Zřízení pozice bez pomoci evropského projektu by bylo o mnoho náročnější, přiznejme až nemožné. Navíc magistrát tuto událost ani nikde výrazně nepředstavil (a na magistrátním webu byste Jirsu jako cyklokoordinátora nenašli, jen jako řadového úředníka).
Cyklokoordinátorská pozice vznikla na odboru hlavního architekta, zabývajícím se agendou územního plánování a urbanismu, která s rozvojem cyklistické dopravy úzce souvisí, a tak dostal přednost před odborem dopravy. Žel v Pardubicích je postavení odboru hlavního architekta velmi slabé.
Informovaná a angažovaná veřejnost možná očekávala rok plný změn v pardubických ulicích. To se naplnilo jen zčásti. Je pravda, že s pozicí nebyly téměř žádné zkušenosti ani z jiných českých měst, Vojtovi mohl s neznámou prací poradit jen národní cyklokoordinátor, který také českou část programu Central MeetBike řídí. Pardubického koordinátora mohla hned na začátku překvapit a zbrzdit jeho nadšení spousta papírování (s ním se však bude setkávat po celou dobu trvání své funkce), ve kterém byl zběhlý jen pramálo. Přesto asi trochu zarazí, že jeho činnost se navenek projevila až v září.
Akci, jež odstartovala po prázdninách, však předcházely důvodné přípravy. Jednalo se o kampaň Do práce na kole. Zúčastnilo se jí tři sta zaměstnaneckých týmů, z nichž většina pravidelně téměř každý den využívala na svých cestách do práce bicykl. Soutěž lidem připomněla, že kolo nemusí sloužit jen jako víkendové sportovní náčiní, ale že se dá použít i jako plnohodnotný dopravní prostředek.
V září se město, a za něj zejména Vojta Jirsa, také připojilo k Týdnu mobility, především k festivalu Město na Míru. V průběhu týdne podporujícího šetrné druhy dopravy se zapojil do veřejné diskuze, na které snad poprvé oficiálně představil koncept Central MeetBike, svoji pozici a první dokument, jenž se rýsoval – akční plán rozvoje cyklistické infrastruktury Pardubike 2015. Ten by měl odstartovat tvorbu koncepčních materiálů, bez nichž to prostě nejde. Podle poměrně ambiciózního plánu bude také jednoduché sledovat, jak se daří realizovat navržená opatření.
Dokument například stanovil, že se do konce roku mají vyznačit cykloobousměrky v několika pardubických ulicích. Stihlo se to u čtyř ze sedmi ulic, zbylé tři se nedočkaly svého zobousměrnění pro cyklisty do teď. Přibylo však několik jiných infrastrukturních novinek. Po Pardubicích se objevilo, díky našemu odvážnému odboru dopravy, pár specifických přechodů/přejezdů společných pro chodce i cyklisty. Byla zaslepena Rokycanova ulice pro automobily, vytvořen nájezd z cyklopruhu v Bělehradské na cyklostezku, ale také zkrácen cyklopruh na téže ulici.
Ke konci února se v našem městě uskutečnil dvoudenní centralmeetbikový workshop, kde si poznatky, zkušenosti, rady a vize vyměňovali němečtí, čeští a slovenští zástupci.
V přípravě je velký projekt a také velké sousto, zásah do dopravního značení na náměstí Republiky – jednom z nejexponovanějším míst města. To se podle koordinátorových plánů má naklonit více cyklistické a veřejné dopravě, a to vytvořením jak cyklopruhu v jednom směru, tak BUS+cyklopruhu v opačném, a v křižovatce u elekrotechniky předsazených stopčar pro cyklisty. V zimě dokonce došlo ke zkušebnímu uzavření jednoho jízdního pruhu, aby se prokázalo, že jeho odebrání automobilům se neprojeví negativně.
Cyklokoordinátorská role obnášela účasti na konferencích, veřejných debatách, seminářích a workshopech a dalších akcích podporujících nejen cyklodopravu, ale i příznivý veřejný prostor, a přispívání do médií.
Široká veřejnost však víceméně netuší, že někdo takový na radnici existuje, k čemu je vůbec taková pozice a kdo je samotný Vojta Jirsa. Je to dáno nejen tím, že se jím magistrát nechlubí, ale zčásti i jeho vinou. Web pardubického cyklokoordinátora dosud nebyl spuštěn, přestože by mělo jít o silný nástroj pro komunikaci s veřejností.
Vojtova osobnost si navíc musela zvykat na úřednický aparát, na to, že nemůže jen tak projevit svůj názor, ale že zastupuje větší kalibr než občanské sdružení. Nejasné vytyčení jeho působnosti dané nepřipraveností města na tento post si vyžádalo i různé omyly, drobné chyby v opatřeních a především mlčení ve věcech, ve kterých by měl mít naopak silné slovo. Cyklokoordinátor by měl vědět o chystaných urbanistických a dopravních změnách ve městě, realizátoři by je s ním měli konzultovat.
Že městský cyklokoordinátor nemá moc velké pravomoce a mnoho subjektů na magistrátu s ním některé věci, jež logicky patří do jeho působnosti, vůbec neprojednává, je vidět třeba na příkladu obnovování cyklopiktogramů ve Smilově a Sladkovského ulici. Toto značení by si zasloužilo úpravu, cyklokoordinátor to ví, ale už neví, že odbor dopravy to udělal po svém.
Příznivě zní to, že se Vojta snaží získat svůj respekt zatím alespoň na městských obvodech a sem tam u jednotlivých zástupců města, tedy postupně, ale je škoda, že naše město, jež se navenek snaží tvářit jako cyklodopravní metropole, nedává svému cyklokoordinátorovi větší kompetence.