Příští týden začíná v Pardubicích průzkum dopravního chování, který nemá v ČR obdoby. Technická univerzita v Drážďanech sestavila metodiku šitou na míru našemu městečku. Slovy profesora Ahrense z drážďanské techniky: „Je pro mě těžké představit si plánování dopravy bez znalosti základních informací, které v průzkumech získáváme. Učiněná rozhodnutí a nejrůznější dopravní modely mohou být pouze tak kvalitní, jak kvalitní jsou znalosti a základní data, která máme k dispozici.“
Příběh jednoho profesora
Pan profesor ví, co říká. Není to žádný akademický kostlivec, ale člověk, který se celý svůj profesní život snaží aplikovat znalosti a výstupy analýz v praxi. Pan profesor uspěl. Byl jedním z těch, kteří se zasloužili o to, že v německých městech začíná být život příjemnější a že města jsou méně ucpaná.
Když Ahrens v 70. letech jako mladý inženýr začínal pracovat na svém odkazu, byl mezi středním proudem plánovačů označován jako rebel. Léta plynula, dnes má dva roky do penze a je to dobře situovaný profesor.* Co se za tu dobu v Německu změnilo? Podívejme se na graf z Drážďan, který je jedním z výstupů stejného průzkumu, jaký se bude realizovat v Pardubicích.
Vývoj podílů jednotlivých druhů dopravy v Drážďanech (Modal Split)
Vidíme postupné zastavení nárůstu automobilové dopravy a od roku 1998 její stálý pokles. Ruku v ruce s úbytkem aut v Drážďanech jde nárůst podílu cyklistů (z 6 na 16% všech cest) a veřejné dopravy.
A co čeští rebelové?
Nyní budeme mít k dispozici podobná data o dopravním chování, jaká měl profesor už od roku 1972. Jak dlouho bude trvat nám, než začneme na základě těchto a dalších dat dopravu skutečně plánovat? Jak dlouho bude trvat, než si vytyčíme cíle, budeme hledat nástroje, jak jich dosáhnout, a vše náležitě vyhodnocovat? Zatím převážně počítáme auta, zkapacitňujeme křižovatky a bez rozmyslu měníme veřejná prostranství na parkovací plochy.
Profesor často používá pojem „integrovaný přístup“. Myslí tím, že je třeba vnímat dopravu v kontextu dalších městských funkcí, vnímat vztah mezi plánováním dopravy a tím, jak se město rozvíjí.
Existuje celá škála efektivních způsobů, jak se přepravovat a tím zvyšovat konkurenceschopnost měst a kvalitu života v nich. My se prozatím snažíme co nejlépe „vyřešit“ to, co je nejméně perspektivní – automobilovou dopravu.
Vývoj počtu aut na tisíc obyvatel - modrá čára
Teď je to na českých rebelech. Na nich bude uspořádat argumenty a neúnavně je opakovat zastupitelům i veřejnosti. Vytvořit plány mobility a formulovat cíle v dopravních strategiích. Budeme mít štěstí? Objeví se mezi českými politiky, úředníky a experty dostatek rebelujících profesorů Ahrensů, aby se města začala skutečně měnit?
Těžko říct, nicméně tento průzkum je velkou příležitostí. Získaná data mohou být důležitým opěrným bodem pro změnu myšlení o plánování města, která už je do značné míry nastartována.
V průzkumu se dozvíme
- kolik % cest je uskutečňováno jednotlivými druhy dopravy
- odkud kam lidé jezdí
- za jakým účelem se přepravují
- jezdí-li sami, nebo s někým
Všechna data o cestách budou mít vazbu na demografické údaje jako věk, pohlaví, příjem, vzdělání, velikost domácnosti, dostupnost jednotlivých druhů dopravy atd.
P.S.
Drážďany jsou velice zvláštní město. Mají skvělé podmínky pro ježdění autem. Například průměrná rychlost automobilů je zde nejvyšší ze všech německých měst (22 km/h). Přesto mají Drážďany úctyhodný podíl cyklistické dopravy. Brzy, v dalším článku, se podíváme Drážďanům na zoubek.
Profesor se svými studenty
*Gerd Axel-Ahrens vystudoval stavební inženýrství. Získal Fulbrightovo stipendium na dopravním výzkumném ústavu na Carnegie-Mellon University v USA. Po návratu pracoval v konzultační firmě ve Vídni. To ho neuspokojovalo, necítil dostatečný dopad své práce. Po dalším studiu se uchytil na Ministerstvu dopravy v Berlíně. Odtud odešel do Brém, kde zůstal celých deset let jako vedoucí Odboru dopravního plánování. Následně se stal profesorem na drážďanské technice, kde zůstal dodnes. V letech 2003 – 2006 byl děkanem zdejší dopravní fakulty. Profesor si na začátku kariéry vytyčil cíl – nezůstat nikde zaměstnán déle než pět let. To aby nepodlehl rutině. Několikrát si určenou dobu o něco protáhl, naštěstí ale nepodlehl. Seznam poradních orgánů, komisí a profesních sdružení, kterých je profesor členem, jsem vypustil, jelikož bych jeho rozsahem spolehlivě odradil každého čtenáře.