Na pardubické radnici proběhl dvoudenní seminář realizovaný v rámci projektu Central MeetBike. Češi a Slováci měli první příležitost se dozvědět, kde dělají od roku 1990 oproti bývalým soudruhům z bývalého NDR chybu.
Projekt Central MeetBike má za cíl napomoci rozvoji cyklistické dopravy ve střední Evropě. Hlavním nástrojem je zde přenos zkušeností z bývalého východního Německa do Česka, Polska a na Slovensko.
Východní Německo, reprezentované v projektu městy Drážďany a Lipsko, těžilo od devadesátých let ze spojení s Německou spolkovou republikou, která měla díky společensko-politickému vývoji v mnohém povážlivý náskok.
Do Pardubic přijeli přednášet Gerd-Axel Ahrens (profesor Technické univerzity v Drážďaněch), Tilman Bracher a Jörg Thiemann-Linden (odborníci Německého institutu pro urbanismus DIFU) a Thomas Möller (z agentury Radplan Nordost). Na semináři nemohl chybět národní cyklokoordinátor Jarda Martinek a cyklokoordinátoři měst zapojených do projektu, za Pardubice Vojta Jirsa, za Uherské Hradiště Dušan Pavlíček, který dorazil spolu s místostarostou Zdeňkem Procházkou. Vojtův politický souputník, náměstek primátorky Martin Bílek, se do semináře zapojil pouze úvodním uvítáním, při kterém ale nenechal na individuální automobilové dopravě nit suchou.
Dále se zúčastnili cyklokoordinátoři některých signatářských měst Uherskohradišťské charty, členové cyklostrategického týmu, projektanti i zástupci našeho sdružení, které je s týmem národního cyklokoordinátora v úzkém kontaktu. Obdobnou strukturu měla také slovenská delegace.
Profesor Ahrens vynikal svým poklidným sympatickým vystupováním při svých přednáškách, debatách i večerních diskuzích v restauraci. S vyrovnanou samozřejmostí mluvil o opatřeních, která se čeští odborníci snaží se značným nervovým vypětím prosadit do praxe. A tak například na nákres odbočovacího pruhu rozčileného Tomáše Cacha, kterým se snažil ukázat, jaké prasárny se v Česku realizují, Ahrens s úsměvem odvětil: I don’t like this solution. Taková věc přece patří na dálnici a ne do města… Ne náhodou se Němcům podařilo snížit počet usmrcených v provozu z 28 000 za rok 1970 v NSR (západním Německu) na 3 500 za rok 2011 v SRN (Německu sjednoceném), navíc při tří- až čtyřnásobném nárůstu objemu dopravy. Axel se s tím zkrátka nemaže, a tak z jeho úst na adresu vize elektromobility, která má pouze jedna auta nahradit jinými, zazní kategorické: very stupid. Tohohle profesora musí student miloval, pokud tedy zrovna není autofil.
Při přednáškách jsem si připadal jako na leckteré cyklokonferenci – tak jsme se zase sešli, abychom se ujišťovali v tom, co už dávno víme. Zatímco někde daleko za dveřmi jsou ti, kteří rozhodují a které stále neumíme přesvědčit.
Cyklistická doprava, jako jeden z nástrojů k omezení individuální automobilové dopravy, musí být součástí ucelené strategie – plánu mobility, aby se pouze nerozvíjela na úkor pěší či veřejné dopravy – což přednášející označují za kanibalismus. Obslužné komunikace (většina městských ulic) mají být označeny jako zóny s nejvyšší dovolenou rychlostí 30 km/h – opatření pro oddělení cyklistů nejsou zapotřebí, samozřejmostí je naopak obousměrný provoz cyklistů i v autojednosměrkách (neboli cykloobousměrkách). Hlavní městské osy (50 km/h) mají být vybaveny cyklistickou infrastrukturou, formou ochranných nebo cyklistických pruhů ve vozovce nebo pásu na chodníku. Vždy však jednosměrně oboustranně (jezdí se přece vpravo), odděleně od pěších a s předností při křížení s bočními ulicemi – pouze v tom posledním jsme v Česku zatím částečně omezeni legislativou… Bezpečnost (cyklistů) je důležitější než plynulost (autíček)… další pro Česko revoluční myšlenka. Člověk na kole nakupuje v místních obchůdcích, kde se může denně stavit cestou z práce.
A jako vždy nesmí chybět filipika na suburbanizaci. V kompaktní hustě obydlené čtvrti vyřídíte každodenní potřeby pěšky nebo na kole, na delší vzdálenosti pak výborně funguje veřejná hromadná doprava, která je mezi takovýmito oblastmi dostatečně vytížená.
Cyklokoordinátoři a jim nápomocní odborníci i aktivisti tak nejsou bojovníky za lepší podmínky pro cyklisty, ale iniciátory koalice za udržitelnou mobilitu. Pouze uvědomělé územní plánování a vyvážené podmínky a provázanost šetrných forem dopravy, vedou k tvorbě přívětivého městského prostředí. Klíčovými slovy semináře pak byly strategie a spolupráce.