Město na konci února vyhlásilo veřejnou zakázku na demolici východní tribuny letního stadionu, známé jako Brána borců. Zastupitelé na tuto akci vyčlenili 2,5 milionu korun. Další milion pak padne na vybudování parkovišť na tomto místě a protějším pozemku po zbourané sportovní hale. Město přitom stále nemá jasnou představu, jak s touto cennou lokalitou v centru města dále naložit. Samotný stadion je navíc dílem významného pardubického architekta Karla Řepy a jedna z posledních památek na Výstavu tělesné výchovy a sportu z roku 1931.
Místo funkcionalismu nepotřebné parkoviště
Na uvolněném pozemku má vzniknout parkování pro zhruba 30 automobilů. Dalších asi 150 aut se má vejít do prostoru po zbourané sportovní hale. Město si od tohoto kroku slibuje zlepšení dopravní situace během hokejových utkání a dalších akcí v Aréně. Odborník na dopravu Vojtěch Jirsa má jiný názor: „Více parkovacích míst v centru města přivede do centra více aut. To je logické a ověřené praxí. Dopravní problémy to často ještě prohlubuje. Jako první krok by si město mělo zjistit, jak se lidé na hokej dopravují.“ Magistrát by se podle něj měl zaměřit spíše na propagaci jiných způsobů dopravy a využití stávající kapacity parkovacích míst. „Pokud chcete zlepšit situaci s parkováním v době hokeje, dejte lidem k lístku na hokej zdarma jízdenku na MHD a řekněte jim, kde jsou prázdná parkoviště o kousek dále. U stadionu také zoufale chybí stojany na kola.“ doplňuje Jirsa. Plánovaných 180 míst pro auta by se přitom dalo najít na stávajících parkovištích v centru. Například parkoviště na 17. listopadu a místa v parkovacím domě na Karlovině jsou během zápasů téměř nevyužita. Město by tak mohlo prostředky na výstavbu nových parkovacích ploch investovat spíše do značení, které by řidiče navádělo na volná parkoviště.
Tradice nedomyšlených opatření
Město nemá zpracovanou analýzu parkování, neví přesně, jak se lidé do arény dopravují a doufá, že 180 míst pro auta zázračně vyřeší stávající problémy. Navíc neexistuje územní studie, kterou je v územním plánu podmíněno rozhodování o tomto území, jak na zasedání zastupitelstva upozorňovala hlavní architektka Pavla Pannová. Vedení města tak riskuje, že vyhodí 2,5 milionu za demolici historicky cenné stavby, aby následně zjistilo, že zde parkoviště podle územního plánu nemůže vzniknout. Za pár let pak nejspíš bude stavět novou tribunu v témže místě. U jiných rozhodnutí, například v kauze Automatických mlýnů, přitom politici argumentují potřebou kvalitní analýzy situace. Proč tedy stejný postup neuplatnit i v tomto případě?