Pokutujme hloupá opatření, nikoliv chodce!

Rekonstrukce třídy Míru, zdá se, spěje ke svému závěru, ale ještě před oficiálním střihnutím pásky si úředníci spolu se stavbaři připravili pro Pardubáky poslední atrakci. Snad proto, aby si lidé nové pěší zóny ještě více vážili, důmyslně přehradili frekventovaný přechod před Zelenou bránou a pěší trasu mezi dvěma zastávkami MHD na náměstí Republiky. Lidem, kteří se z bezradnosti či lenosti rozhodnou v tomto místě vstoupit do vozovky, hrozí policie pokutou. Tu by ale měli dostat spíše ti, kteří toto nedomyšlené opatření zrealizovali.

Když se kácí les, schytá třísky chodec

Během oprav ve městech dochází k mnoha omezením, která nějakým způsobem zasahují do života jeho obyvatel i návštěvníků. V poslední době si Pardubice procházejí obdobím obzvláště bohatým na nejrůznější uzavírky, objížďky a překážky. Každý jistě chápe, že jsou podobné komplikace pro dokončení prací nezbytné. Jde ale o to, jakým způsobem jsou tato dočasná opatření realizována a jak zohledňují potřeby všech účastníků provozu, tedy i chodců. Často se totiž stává, že máme perfektně značenou objížďku pro lidi jedoucí autem, ale ti, kteří jdou pěšky, jsou nuceni v nové dopravní situaci improvizovat, někdy i za cenu porušení předpisů. Při stavbách či rekonstrukcích budov jsou pravidelně uzavírány celé chodníky, ale nabídka náhradních pěších tras bývá odbyta cedulkou „využijte chodník na protější straně“. Je potřeba si uvědomit, že pro chodce je trasa, prodloužená třeba jen o desítky metrů, značně obtěžující, a jsou ochotni si ji zkracovat nehledě na zábrany a potencionální nebezpečí.

Nepřehledná situace

Rozbahněnou třídu Míru jsme rok statečně sdíleli s dělníky a technikou v očekávání renovovaného městského bulváru, ale uzavírka přechodu u Zelené brány leckoho překvapila. Na konci již téměř dokončené pěší zóny čekala na člověka jen závora bez jasné informace, jak se dostat k dobře viditelné dominantě města.

Pokud se člověk vydal intuitivně nejkratší cestou napravo od zábran, skončil na autobusové zastávce před divadlem s dalším zákazem vstupu chodců. Lidé jdoucí od divadla, nebo vystupující v tomto místě z autobusu, zde byli opět odkázáni jen na vlastní znalost terénu a tak není divu, že mnoho z nich se rozhodlo pro cestu přímo přes vozovku.

Během mé krátké návštěvy zde bylo možné pozorovat mnoho lidí, kteří si v nové situaci zjevně nevěděli rady.

U Grandu byla situace podobná. Na chodníku jen závora se značkou B30 a lidé snažící se dostat na zastávku u divadla po okraji vozovky, v tomto místě navíc ohrožováni automobily vyjíždějícími z parkoviště. Pro cestu k Zelené bráně pak již větší část lidí použila lépe dostupný přechod u kostela, ale stále se našli „nováčci“, kterým chvíli trvalo se zorientovat.

Cesty chodců jsou (ne)vyzpytatelné

Nejlépe byli navigováni lidé jdoucí přímo od Zelené brány. Dobře viditelná informační cedule zde odkazovala alespoň na nejbližší přechody. Přesto spousta lidí volila nejkratší cestu, neboť z pohledu chodce byly obě nabízené varianty značně dlouhé. Zejména ve večerních hodinách, kdy nebylo možné použít průchod skrz OC Grand nebo CineStar a přímá cesta přes klidnou ulici nebyla tak nebezpečná. Níže jsou znázorněny možné cesty člověka stojícího před Zelenou bránou, který se právě rozhodl podpořit koupí kebabu islámský radikalismus.

Jak je vidět, i nejkratší obchůzka je v tomto případě prakticky dvakrát delší než přímá cesta. Dalo by se jistě namítnout, že pokud má člověk namířeno k jiným, vzdálenějším cílům, není rozdíl tak výrazný. Člověk ale při své cestě využívá spíše naučené trasy „od místa k místu“ a nemá navigaci, která by mu racionálně spočetla novou nejvýhodnější cestu. Prodloužení o 150 m je tak vnímáno podobně nepříjemně, ať už je náš cíl vzdálen 150 metrů nebo kilometr.

Ideální řešení

Můžeme samozřejmě trvat na tom, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala a nasadit na neukázněné obyvatelstvo policii. Primárně bychom se však měli naučit podobným situacím předcházet, a to pochopením potřeb všech účastníků provozu a jejich zohledňováním při řešení mimořádných dopravních situací. Už při přípravě stavebních prací musí být pamatováno na řešení alternativních cest pro pěší formou dočasně vymezených přechodů a koridorů, zklidněním dopravy a především dobrým a přehledným značením. Plynulost motorové dopravy zde byla (jako už mnohokrát) upřednostněna před komfortem chodců. A pokud situace skutečně neumožňovala jiné řešení než kompletní uzavírku takto frekventovaného místa, bylo určitě možné alternativní cesty lépe vyznačit šipkami a plánky. Skoro to vypadá, že primární snahou bylo zvýšení tržeb ve skomírajícím OC Grand.

Neznámý autor své mínění o užitém značení vyjádřil jednoznačně:

Co si zaslouží řidiči bez aut?

Pan poslanec Martin Kolovratník (ANO) se při zahajování nové dopravní stavby u Parama nechal slyšet, že „Pardubičtí řidiči si zaslouží to nejlepší!“. Bylo by ale dobré myslet na řidiče i ve chvíli, kdy zrovna nesedí v autech. Na přechodu u Zelené brány jistě bloudilo i mnoho držitelů řidičských oprávnění a pozornost si určitě zaslouží i lidé bez něj. Věříme, že politici si řidičů jdoucích pěšky, jedoucích na kole nebo v MHD budou jednoho dne vážit stejně, jako všech ostatních voličů.