Připravujeme cyklodílnu

Už drahně dlouhou dobu v nás zrála myšlenka, jak nápaditě uchopit ideu svépomocné cyklodílny, které v lehce pozměněných variantách už dlouho fungují v zahraničí a osvícenějších městech a vískách naší republiky, a zůstat přitom, jako ostatně vždy, prudce osobití.

Jak už to tak ale bývá, koncept nebezpečně originální cyklodílny, kde si kromě kola opravíte i nehty nebo rozbité boty, byl raději opuštěn. Nikoliv pro svoji náročnost, ale z důvodů předpokládané extrémní popularity takového zařízení, která by pouze potvrdila naši pozici na vrcholu oblíbenosti mezi všemi pardubickými neziskovkami. A my prostě chceme dát šanci i jiným. Mimo to neupravené nehty na rukou a žralok na botách jsou podle nás jediná možnost, jak zůstat cool i pro rok 2013.

K nalezení nejvhodnější lokality pro naši cyklodílnu jsme nejprve použili důkladnou síťovou analýzu dostupnosti, abychom mohli přesně lokalizovat optimální umístění naší cyklodílny. Tyto výsledky jsme pečlivě prozkoumali a po zvážení našich finančních možností zahodili do koše a domluvili přijatelný nájem za garáž v Husovce u rodiny Jirsovic. V tuto chvíli nám tedy (dle nájemní smlouvy) říká holčičko a chlapečku jedna standardní garáž a jako bonus i slepá chodba, tvarem i velikostí připomínající trpasličí katakomby.

Jelikož ale ještě před námi zmíněnou garáž zveleboval neznámý šikula, jenž se dle všeho vyžívá v natírání stěn frekvencí nátěr na každý sudý měsíc (plus úplňky) a tyto malby pro ochranu před znečištěním rád kryje plesnivými koberci, bylo potřeba garáž přeci jen vygruntovat. Jeden celý víkend proto padl na boj s památečními koberci a omítkou, jejíž množství při odstraňování stačilo zanést plíce téměř deseti lidí, jednoho psa, desítek kolemjdoucích a přitom jí ještě spousta zbyla. Po této první fázi jsme ještě stěny a strop natřeli všemi oblíbenou penetrací a šli radši pryč.

Další fáze, která proběhla po čtrnácti dnech, se vyznačovala rapidním úbytkem pracovních sil a omezila se pouze na nové vymalování stropu. Fresky objevené na stěnách v různých hloubkách během předchozí fáze jsme po pečlivém uvážení nechali být, a cyklodílna tak může zároveň sloužit i jako čtvrtá nejlepší pardubická galerie moderního umění.

Vybavení do dílny se pomalu schází u našeho zásobovacího náčelníka (budiž mu tímto vzdán hold), a tak nezbývá než doufat, že v nejbližších týdnech bude cyklodílna Města na kole alespoň zkušebně otevřena veřejnosti, jež už jistě několik let netrpělivě přešlapuje přede dveřmi. Čekejte možnost opravit a vymazlit si svoje kolo, uvědomělé čtivo v naší knihovničce, kávu i drobné občerstvení a pohrdlivý úšklebek na otázku A tohle na tom kole vážně musí být?

A na závěr rada autora: Atakuje-li vaše tělesná výška hranici 175 cm a vyšší, dávejte si při příchodu a odchodu sakra pozor, lebka totiž v přímé konfrontaci s plastem a kovem skutečně vyhrát nemůže.