Recenze: Dahon Curve

Na začátku září se mi na test do rukou a hlavně do nohou dostala malá červená skládačka Dahon Curve. Původně plánovaná krátká výpůjčka se protáhla na čtvrt roku, a tak se vám pokusím sdělit dojmy z podzimu stráveného s touto „krasavicí“.

Proč skládačku?
Od dětství jsem měl zažitý předsudek, že jízda na skládacím kole je především dřina a je to vlastně taková zmenšená ukrajina. Krátké kliky, malá kola, jeden převod a ne zrovna dobře vyřešená funkce skládání. Ocelový rám s jeho nezanedbatelnou váhou navíc moc nepřispíval k usnadnění přenášení.

Při svých pozdějších návštěvách Londýna jsem si však všiml obrovského množství lidí používajících skládací kola. Brompton! Mladý holky, kravaťáci, černošky, indové… Prostě všichni se proháněli po bulvárech, skládali kola do metra nebo je stavěli do typické polohy s podseknutou zadní stavbou vedle lavičky v parku. Nechápal jsem, proč nejezdí na normálních kolech, ale smaží to na skládačkách. Má první domněnka vedla přímo k londýnské cyklorevoluci. Kdo zažil Londýn před více jak deseti lety a zároveň dnes, tak ví, jak moc se změnil tamní modal split. S tím, jak lidé nebyli navyklí jezdit na kole, snadno podlehli kolu, které lehce složí a vezmou do metra, když už náhodou nemůžou, v pohodě se jim vejde do kanceláře, nemusí se bát krádeže a hlavně je tolik podobný kolu, na kterém jezdili, když jim bylo 6. Že v tom je něco víc, jsem poznal, až když jsem si ho o nějaký čas později vyzkoušel na vlastní kůži. Pohodlný posez a zpřevodování, důmyslný rozkládací systém a přijatelná váha. Ideální kolo nejen na cesty, ale i do města. Jen cena okolo 25 000 korun se mi zdála příliš.

Proto když přišla nabídka od spojilského obchodu Ekovelo k vyzkoušení německého konkurenta, který by měl nabízet prakticky to samé, ale být o 10 tisíc levnější, neváhal jsem ani chvíli.

Vzhled
Na první pohled Curve opravdu připomíná dětské kolo s vytáhlými řidítky a sedlovkou. Malinká šestnáctipalcová kola, černé blatníky, velký převodník a široká rovná řidítka. To vše na do křivek (curve) pozohýbaném rudém rámu. Na začátku jsem dal slovo krasavice do uvozovek schválně. Design je svérázný a setkal jsem se s protichůdnými názory na něj – někdo kolo považuje za již zmíněnou “krasavici”, ostatní za “nechutnou rozteklinu”. Love it or hate it.

Taky mě za srdce zrovna nevzal, ale pokud by se zvolila jiná barva, vypadal by podle mě tenhle dahon líp než brompton. Tak či tak, kolo budí obrovskou pozornost. Tolik otevřených pus, zdvižených palců a dotazů typu A kde se to dá koupit? se dá zažít snad jen s Christianií. Myslím si ale, že člověk trošku vyššího vzrůstu na tom vypadá jako medvěd na jawě.

Kolo obsahuje i praktickou vychytávku, jíž je pumpička umístěná v sedlovce. Dále pak je možné na připravené držáky namontovat nejrůznější košíky a nosiče. A aby byl pocit medvěda na motorce dokonalý, má kolo pod šlapacím středem umístěný klasický motocyklový stojánek.

Jízda
První, co mě po nasednutí na kolo překvapilo, byl skvělý posez, který je téměř identický s tím na dospělém kole. Jen chvíli trvá, než si zvyknete, že se celé kolo nachází těsně nad zemí a s vámi ho spojují jen 2 dlouhé trubky. Nejvetší problémy mi ze začátku dělalo strmé řízení, kvůli kterému mi kolo přišlo hodně neklidné (ale i tomu člověk přivykne). Naopak ideální mi přišlo zpřevodování. 3 stupně stačí jak pro rychlou jízdu po rovince po silnici, tak s nimi vystačíte i v menších kopcích.

Horší už to je se samotným provedením přehazovačky. Nábojová přehazovačka SRAM se bohužel komfortem přehazování nemůže rovnat třeba s řadou Nexus od Shimana nebo nábojovkami od Sturmey Archer. To je ale bohužel daň za nižší cenu.

Brzdy jsou velmi účinné, přestože místo osazených V-brzd bych si například na zadním kole lépe dovedl představit torpédo. Nábojovka už tam je a ušetřil by se i jeden bovden z řidítek.

Po čase je jízda po městě na tomto bicyklu radostí. Šestnáctipalcová kola jsou sice malá, ale jsou osazena Big Apple plášti od Schwalbe, jež nejen výborně tlumí nerovnosti, ale i skvěle jedou. Jediné, co Curve moc nesedí, jsou kočičí hlavy a vysoké obrubníky. Na kostkách z vás vyklepe duši a na obrubníku se zase zaseknete o zadní stavbu. Dál už bych snad jen zúžil řidítka, která jsou pro mě až příliš široká, a proplétání se kolonami aut je tak o trošku složitější. To je ale otázka pěti minut v garáži.

Skládání
Skládání a rozkládání kola pro mě bylo jedním z největších – milých – překvapení. Složení kola probíhá ve čtyřech fázích: Na stojánku zasunout sedlo, sklopit řidítka s páčkami, potom sklopit sloupek řízení a složit vlastní rám. Nakonec přijdou výborně řešené pedály. Krok sklápění řidítek se dá směle vynechat, pokud si je nastavíte tak, že při skládání nezavazí.

Složené kolo pak drží pohromadě díky magnetům. Celý mechanismus je proveden velmi masivně a manipulace s oběma zámky (sloupek řízení a rám) je z mého pohledu pohodlnější než bromptonské mašličky. Složené kolo má rozměry přibližně 70 x 70 x 35, takže když ho čapnete v těžišti u sedla, pohodlně ho přenesete do vlaku, autobusu nebo do kufru u auta.

Curve & Já – závěr
Jak jsme spolu ty tři měsíce strávili? Abych se přiznal, trošku jsem mu na začátku křivdil. Byla to pro mě levná napodobenina bromptona, ještě k tomu červená a s blatníky a odrazkami. Jenže jak se ukázalo časem, kolo netrpí žádnými závažnými nedostatky, které bych za deset tisíc ušetřených oproti bromptonu nebyl schopen zkousnout. A pár detailů má vyřešeno mnohem lépe. I těm blatníkům při dešti a odrazkám při policejních kontrolách jsem přišel na chuť.

Ten, kdo chce na vlastní kůži okusit výhody pohodlného skládacího kola a cestování s ním a zároveň nemá tak naducanou peněženku, nemůže s Dahonem Curve udělat krok vedle.