Leckterý Pardubák ani neví, kde se náměstí Jana Pernera nachází, daleko výmluvnější je ne zcela správné označení přednádraží. To, že náměstí nevypadá jako náměstí, není v Česku nijakou výjimkou. Na druhou stranu má tato lokalita, ať už ji nazveme jakkoli, řadu nedostatků.
Před nádražím se, ještě více než kdekoli jinde, střetává mnoho funkcí, které musí prostor ve městě zajišťovat. Často pak plní jednu na úkor druhé. Je až typické, která je ta „jedna“ a která ta „druhá“.
Značným zásahem je průtah silnice I/36, který přichází od západu a pokračuje po rychlodráze a ulicí Na Drážce směrem na Sezemice. A tak dnes mimo početných osobních automobilů samotných obyvatel Pardubic brázdí tyto ulice i kamiony. Mnoho let ještě potrvá, než budou dokončeny obchvaty. Do té doby však bude lepší tuto zátěž strpět na současném místě, než ji zavlékat do dosud nedotčených lokalit, jako je zelená plocha mezi lihovarem a školou na sídlišti Závodu míru.
Další viditelnou funkcí přednádražního prostoru je snad nejvýznamnější uzel městské hromadné dopravy ve městě. MHD zde jistě své místo má, velmi důležitá je její návaznost právě na železniční dopravu. V tomto případě však vidíme několik nedostatků dlouho zanedbávaného řešení. K pohodlí cestujících jistě nepřispívá neutěšené prostředí ani provedení nástupních hran, které naprosto pozbývají bezbariérové úpravy. Závadou spíše estetickou jsou autobusy a trolejbusy odstavené doslova, kde se dá. 
Ve skutečnosti však přispívají k odříznutí jediného kvalitního pobytového prostoru okolo fontány, který tak pro cestující pozbývá smyslu.
Rozsáhlé plochy komunikací rozdrobují celé prostranství a narušují důležité pěší vazby.
Nejhorší je situace v západní části, kde dochází ke značnému přetlaku tzv. dopravních funkcí. Vzhledem k organizaci MHD zde probíhá výstup cestujících, k tomu se přidává poněkud živelné Kiss and Ride (motorizovaný doprovod cestujících vlakem). Zbylou plochu dokonale zabíjí parkoviště pro pár desítek automobilů. V této změti zcela zaniká pěší vazba na západ směrem k Paramu a dále na Duklu či do Svítkova. Výrazně znesnadněn je i přesun mezi nádražní budovou a zastávkou u lihovaru.
Cestu od vlaku do centra návštěvníkovi zpříjemní pouze odstavené taxíky a billboard. Vazba na autobusové nádraží a sídliště Závodu míru je jakž takž zajištěna signalizovaným přechodem.
Podmínky pro cyklistickou dopravu jsou rozporuplné. Pohyb lidí na kole je v rámci dosavadní pardubické praxe řešen poměrně slušně stezkami, které přicházejí od východu, severu i západu. Plochu přímo před nádražím zřejmě legálně pojíždět nelze, nicméně motorizovaní si z toho také nic moc nedělají.
Tristní je však vybavení pro odložení bicyklu. Na východní straně jsou osazeny bezpečnostní stojany. Ty i bez použité speciální zámkové vložky poskytuji značný komfort. Avšak výrazně chybí zastřešení, protože mnohá kola zde stojí několik dní, a to v každou roční dobu. Zastřešení nabízejí stojany na západní straně. Zde naopak lze kolo jen stěží bezpečně ke stojanu zamknout, náročnější je také manipulace s kolem.
Na náměstí Jana Pernera je dobře vidět zastaralý přístup k prostředí ve městech, kdy jsou upřednostňovány viditelné funkce před těmi, které jsou méně nápadné, avšak pro zdravý život města zásadní. Tento přístup se objevil spolu s rozvojem automobilismu, jemuž se mnoho podřizovalo. Postupně je však překonáván a jistě nebude dlouho trvat a i česká města budou následovat své zkušenější protějšky.
Věřme, že se po letech nečinnosti podaří přistoupit k problému moderně, a upřednostnit tak ve veřejném prostoru funkce žádoucí.
Díky za trefnou analízu.
Vím, že nedávno bylo, nebo stále je, zpracováváno několik ideových architektonických návrhů prostoru přednádraží, které však nebyly bohužel dosud zveřejněny.
Trochu pochybuji, že je v nich cyklistická problematika zohledněna. A to by byla škoda.
Připojuji se k pochvale, nelze na to skoro nic namítnout. (Možná až na tu pěší vazbu na západ – vycházím sice jen z občasného pozorování a vlastní domněnky, ale myslím si, že kdo chce na Duklu, jde přes koleje, kdo do Svítkova, může jet vlakem, a v obou případech lze použít MHD – tedy málokdo asi jde pěšky na západ, kde, i kdyby prostor „přednádraží“ v tom směru byl jasnější, se stejně nakonec zaplete do labyrintu silnic a tratí.)
Výběry z některých ideových návrhů jsou (snad) stále ještě předestřeny na chodbě Magistrátu ve Štrossově ulici. Podle mě, z větší části okázalá bombastická řešení, nereflektující příliš ani historii, ani současnost, a bohužel často ani funkční vazby toho místa. Ale třeba se mýlím.
Ohledně uvažované, a obavám se, že ponenáhlu, „pokoutně“ (bez obecnější veřejné diskuse) k realizaci připravované výstavbě spojky za lihovarem: Nejenže, jak bylo zmíněno, má zabrat další dopravou nedotčené, nyní relativně klidné plochy. Pokud by to skutečně vedlo k razantnímu zlepšení „vlastností“ prostranství pojmenovaného jako Pernerovo náměstí (tak, že by se tam třeba skutečně vytvořilo náměstí), možná, budiž. (Vzhledem k všeobecné absenci urbánních koncepcí ale pochybuji, že by k něčemu takovému došlo.) Co mě na tom však děsí nejvíc, je plánované řešení křižovatky U Marka kruhovým objezdem.
1) V současnosti projíždí místem velké množství kamionů, zatáčejí z rychlodráhy k nádraží a naopak. Když musí zpomalit (zastavit) a pak se zase rozjet, dělá to neuvěřitelný rachot, daleko větší, než když jede kamion přímo víceméně stálou rychlostí. Tohle není aktuální jen přes den, ale i v noci (jsou tam možná jediné i přes noc fungující semafory v Pardubicích) – takže rámusu tam je dost, což kvalitě života v místě moc neprospívá. Pokud se změní režim křižovatky tak, že tranzitní doprava bude vedena přímým směrem (tedy k dnešnímu autobusovému nádraží), mohlo by to tento problém aspoň částečně zmenšit. Jakmile se ale křižovatka změní na kruháč, nejenže se tahle věc nevyřeší, ale je dost možný, že hluk z projíždějících kamionů se ještě zvýší. Tohle byla jen jedna ukázka důsledků, které ta stavba přinese. Další věci se týkají propustnosti, plynulosti atd. A to vše je prozatím bráno hlavně z toho dopravního hlediska, které jak zvykem, bývá u těchto staveb na prvním/jediném místě.
2) Stavba zničí městské kvality svého okolí, které tam dnes trochu lze nalézt. Zabere/Umrtví spoustu místa pro auto-dopravu v jinak (potenciálním) centru města . Přeruší jasnou, pro Pardubice snad jednu z nejcharakterističtějších, cyklo-pěší-optickou osu nádraží-Palackého-dům služeb(-Třída Míru-Pernštýňák). Dnes, když jdete/jedete na kole po Palackého směr nádraží, čekáte max. chvíli na přechodu přes rychlodráhu. Zajímalo by mě, jak toto bude vyřešený, až tam bude kruháč. Atd.
Tedy: Je skutečně nezbytný přeložku I/36 stavět? Je nutný vybudovat U Marka kruhový objezd? Jsou v tom plánu zohledněny všechny aspekty a důsledky? Nenašlo by se řešení lepší (úrovňová/mimoúrovňová křižovatka)? Anebo, není nakonec lepší ponechat stávající stav?
Sorry za takový sáhodlouhý příspěvek, ale vysloveně mě s..e, že o stavbách s tak dalekosáhlými důsledky, který ovlivní podobu města na několik let desítek dopředu, se skoro nemluví, ale přitom se k nim pomalu schyluje. Až to bude stát, dost lidí bude potichu nadávat, někteří možná nahlas, ale tak či tak – nikdo s tím už nehne. Nakonec si zvykneme – na nižší kvalitu života, na „horší“ město. To není dobrá společnost.
Díky za dlouhý komentář. Jen k tomu „kdo chce na Duklu, jde přes koleje“ – myslím, že to zas tak neplatí. Bohužel legální překonávání kolejí není vyřešeno a mnoho lidí se vydává buď městem, nebo kolem Parama, nebo jede autobusem. Přitom by se na Duklu dostali pěšky za 10 minut.
Když cestu-necestu přes koleje nevyužijí a půjdou západním směrem, skutečně je to trochu zmatečné tím, jak tam zběsile zastavují vozidla mhd, auta (K+R), je tam parkoviště, nepřehlednost.
Špatná vazba na západ se netýká jen chodců, ale i cyklistů. Když tamtudy vyrazím na kole, chvíli trvá, než se z přednádraží vymotám. A vůbec nemám jistotu, jestli jsem zas něco neporušila.
K tomu kruháku na křižovatce U Marka: Bohužel, pokud bude realizována studie řešení přednádraží firem Prodin a Mixage, tak se to bez kruháku neobejde a to a ni v případě, že se nakonec silnice za lihovarem stavět nebude. Pokud jste si totiž všimnul, tento architektonický návrh řešení přednádraží totiž nepočítá s tou jakousi vracečkou, která dnes slouží k možnosti otáčet autobusy jedoucí od nádraží na nadjezd Paramo. To využívá např. linka č. 15. Proto je podle této studie kruhák bohužel nezbytný. Autobusy, které potřebují jet od nádraží na nadjezd Paramo, se prostě otočí na kruháku. Mě se ten kruhák taky nelíbí, do tohoto místa nepatří, ale bohužel sama existence kruháku nesouvisí s tou plánovanou silnicí za lihovarem.
Honzo,
děkuju za komentář. Pokud vím, tak to levé odbočení od nádraží tak je zachováno jako „nouzové“ (dlážděné). Tedy jeho realizace by byla minimálním odkloněním se od studie (v porovnání se změnou křižovatky).
Další možností je změna trasování linek. Dělat kruháč kvůli patnáctce…