Je středa večer a já sedím ve vlaku z Uherského Hradiště, v hlavě si zpracovávám dojmy z uplynulých tří dnů a zároveň si trošku zoufale vymýšlím důvody, proč se do Hradiště nepřestěhovat. Moc jich není …
Ve dnech 31. 5. – 1. 6. 2011 proběhla v Uherském Hradišti národní Cyklokonference 2011, respektive její první část zaměřená na cyklistickou dopravu. Konference pak ještě pokračovala ve čtvrtek a pátek ve Velkých Karlovicích, kde proběhla část týkající se cykloturistiky a projektu „Česko jede“.
Do Hradiště jsem vyrazil už v pondělí dopoledne, jelikož naše o.s. vyrábělo doprovodné videoklipy a bylo potřeba vše řádně včas nainstalovat. Konference se konala v krásných prostorách barokní Reduty na Masarykově náměstí, které je jen pár metrů od nádraží. Na nádvoří mě hnedle upoutala fontánka, která se zdála býti ideální pro osvěžení po třech hodinách v upoceném kupé. Jenže po chvilce mi začaly nepříjemně smrdět ruce a obličej se taky nejevil moc fresh. Po pár dotazech na kvalitu vody zjišťuji, že do fontánky paní správcová pravidelně leje koňské dávky jedu proti holubům. To nám to pěkně začíná. 🙂
Během pár hodin je vše nainstalováno, připraveno a nalákáni místním odborem dopravy vyrážíme poznávat zdejší život. Večer probíhalo neformální setkání před začátkem konference, kde se popíjelo, jedlo, ale hlavně se promítal film Beauty and the Bike. Snad se nám ho podaří dostat do letošního Bicyklového pásma v rámci Týdne mobility.
V úterý ráno už začal regulérní program konference. Po úvodním slovu Jardy Martinka následovaly zdravice náměstka hejtmana Jihomoravského kraje, vrchního ředitele veřejné a vodní dopravy z Ministerstva dopravy, Slamečky z SFDI a starosty Uherského Hradiště. Pan starosta se ve své řeči snažil tak dopodrobna popsat všechny kvality svého města, až svou dvacetiminutovou přednáškou o historii divadla atd. dokonale otrávil většinu publika v sále. Není potřeba dlouhých řečí, stačí, aby se člověk Uherským Hradištěm prošel či projel na kole, a město ho o svých přednostech přesvědčí samo.
Ani začátek dopoledního bloku pro nás nebyl o mnoho zajímavější, jelikož přednáška Karla Havlíčka ze SFDI o finanční podpoře cyklistiky byla jedna velká nuda a číselná onanie. Radim Šupka, vedoucí odboru dopravy v Uherském Hradišti, nás seznámil s jejich cíli v rámci Cetral MeetBike, to samé pak udělal Vojta Jirsa spolu s náměstkem Bílkem za Pardubice. Po detailním představení týmu národního cyklokoordinátora se podepisovala Uherskohradišťská charta – dokument zavazující ke spolupráci mezi městy myslícími na cyklisty. Poté následovaly ještě prezentace Otrokovic a Kadaně. Ve 13:00 je už ale čas na tiskovou konferenci a my ostaní můžeme v klidu na oběd.
Odpolední blok začal dokončením prezentace klidové zóny v Kadani. Poobědovou letargii účastníků konference probudil Honza Jokl z brněnského ADOSu svou údernou přednáškou o potřebě (nejen) cyklistické dopravy ve městech. Ale abychom se zase moc nerozjuchali, nastoupili po něm pánové Seidl a Decarli z legislativní komise pro cyklistickou dopravu a hned všem přítomným připomněli, že cyklisté sice mají i práva, ale hlavně povinnosti. Velmi zajímavým zpestřením byla prezentace Ady Jebavého, taktéž z ADOSu, který představil vizi ideálního města, nazvanou ADOS Town.
Po kávě přišly na řadu přednášky Tomáše Prouska o přepravě kol v Pražské integrované dopravě, Jany Pírkové z Auto*Matu o kampani Do práce na kole a Jana Řihoška z Olomouce o jejich Centru Semafor. Poslední blok utekl ze všech nejrychleji a byl pro mě asi i nejzajímavější.
Večer nás čekal raut spojený s degustací vína, cimbálovkou a peprnými vtipy entertainerů z místního vinařství. Jdeme však spát poměrně brzy, další den nás čeká náročný výlet.
Ráno máme sraz v 9:00 na Masarykově náměstí a rozdělujeme se do tří skupin. Každá jiným směrem a s jinou náročností. Celá naše pardubická parta je součástí nejlehčí, zelené skupiny, jejímž cílem jsou Napajedla. Cestou si prohlížíme různá integrační i segregační opatření, kterými Uherské Hradiště disponuje, dojde i na slavný „les značek“ v Jarošově.
Po necelých dvou hodinách jsme dorazili do campu na začátku Napajedel, kde jsme se zúčastnili slavnostního otevření nového úseku cyklostezky podél řeky Moravy. Po prohlídce Napajedel oběd a poté výlet lodí po kanálu do Spytihněvi a odtud už jen na kolech zpět do města, kde si dáváme poslední pivo na rozloučenou a hurá domů.
Hurá tedy moc ne. Celé ty tři dny jsem si v Hradišti připadal jako v jiné dimenzi. Neskutečná pohoda a život dýchá z města na každém kroku. Už nemusíme stále dokola odkazovat na Kodaň, Odense, Amsterodam. Město plné života, kultury, lidí a kol máme i u nás. Je jím Uherské Hradiště.