Protože nejenom řešením urbanismu, životního prostoru a dalších prospěšných věcí je člověk živ a „sportovní“ vložky se u nás na blogu delší chvilku asi nedočkáte, shrňme si ještě v jednom pohledu, co že se to o víkendu 21.-22. května u ZŠ Polabiny I vlastně dělo.
Pro ty, jimž se náhodou vyhla informační smršť všech možných lokálních médií, mi dovolte menší rekapitulaci.
Myšlenka uspořádat plnohodnotný mezinárodní turnaj v bikepolu nám přišla na mysl loni na podzim, kdy se uskutečnilo jakési 1. neoficiální mistrovství ČR. Jednodenní akce se nám tehdy docela povedla, ale bylo nám jasné, že větší akce bude znamenat JEŠTĚ větší legraci. Což se taky bezezbytku potvrdilo.
Po všech nekonečných diskuzích v našem malém organizačním štábu ohledně data, místa konání a zajištění ubytování, které se odbývaly v mezidobí od zimy do jara, nám na začátku května nakonec došlo, že není cesty ven a turnaj Sex, mlíko & POLO bude.
Během komunikace s přihlášenými nám nakonec vykrystalizovala finální sestava čtrnácti týmů, které se turnaje nakonec zúčastnily. Z nich měly největší početní zastoupení severní sousedi z Polska, kteří dodali hned 5 týmů (2x Varšava, 2x Krakow a 1x Poznaň), 2 týmy dorazily z Německa (Lipsko, Wendelstein) a Maďarsko zastupovala Budapešť. Z českých týmů pak domácí zástupci postavili 3 týmy, Praha po dvou sestavách a Brno 1 tým.
V pátek navečer se začali sjíždět první zahraniční účastníci, kteří poté strávili mnohdy celou noc navazováním kontaktů jak mezi sebou, tak s obyvateli našeho města v několika restauračních zařízeních.
To hlavní ale přišlo v sobotu ráno. Postavily se mantinely, zapojil soundsystem, roztočila první piva, rozehřál gril a zapnulo sluníčko, které poctivě sloužilo skoro celý víkend. Hned od začátku bylo jasné, že všem nejde jenom o vítězství a střílení branek, ale hlavně o zábavu. Jedním z nejpříjemnějších překvapení byl rozhodně tým z německého Wendelsteinu, který se běžně zabývá i u nás známější kolovou. Na kolech, která nejsou určena na rychlost, ale extrémní obratnost, byl tento tým hodně tvrdým oříškem pro všechny a kdyby je viděli bratři Pospíšilové, asi by jim nezbylo než zatleskat. To jsme nakonec všichni udělali za ně, a nejenom za předvedený výkon při jediné sobotní přeháňce, která nakonec všem přišla docela vhod.
Celou sobotu se hrálo systémem každý s každým a na konci dne bylo sestaveno pořadí týmů pro nedělního pavouka.
Sobotní večer a noc nelze věrohodně popsat, někdo se hned svalil na improvizovanou postel, někdo zamířil na večeři a doplnit pitný režim a ti nejvytrvalejší se zúčastnili koncertu v blízkém klubu Doli.
Ať už se dělo v noci cokoliv, překvapivě byli druhý den v 9 hodin všichni připraveni hrát a poprat se o pohár. Neděle byla hrána systémem double elimination (což je klasický tenisový pavouk, ale tým musí 2x prohrát, aby byl vyřazen z turnaje) podle pořadí týmů ze soboty. České týmy se po prvním kole bez výjimky poroučely do oprav, kde také brzy skončily. Nejrychlejší cestu do finále zvolil německý tým Polovoer, který ve finále narazil na maďarské Lady & Gentlemen. Protože první finále vyhrál maďarský tým, bylo potřeba finále zopakovat, jelikož v tu chvíli měly oba týmy po jedné porážce, a Polovoer tak měl právo na odvetu. I ve druhém finále ale maďarský tým nepřipustil překvapení a zaslouženě celý turnaj vyhrál. Třetí bylo Apollo 3 z Varšavy.
Pak už následovala (ne)obvyklá dekorace vítězů, předání cen, sprcha polotučným mlékem a úklid.
Podle všech dostupných reakcí byli všichni hráči spokojení, hřiště i škola v Polabinách pořád stojí a za celý víkend nás ani jednou nenavštívila žádná složka státní ani městské Policie. Takže lze celou akci zhodnotit jako úspěšnou.
Dovolím si za všechny organizátory poděkovat jak všem účastníkům, tak i dobrovolníkům, sponzorům a vůbec všem, co přišli, za skvělou atmosféru a pomoc.
Skončím citátem jednoho z organizátorů při pondělním odchodu z areálu ZŠ: „A příští rok jsme tu zase.“ No nakonec proč vlastně ne?