V sobotu 15.1. se mezi Vídní a Bratislavou uskutečnil už 3. ročník cyklistického „závodu“ THE SLOVAKIA EXPERIMENT 2011. Tato cykloakce, podle některých nejtěžší (středo)evropský závod pro fixedgear kola, i tentokrát zlomila rekord v množství účastníků a ani letošek nezklamal, co se nevyzpytatelnosti zimního počasí týče.
Zatímco většina rekreačních cyklistů nechává v tomto období svoje kola a nohy odpočívat a čeká na jaro a další cyklistickou sezónu, v sobotu ráno se v parku před zámkem Schönbrunn sešla skupina asi 150 jezdců, pro které není zima důvodem k nečinnosti.
Většina jezdců osedlala fixedgear nebo singlespeed kola, tedy prostředky používané hlavně k pohybu po městě a nikoliv na delší trasy. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o klasický závod pro profesionály, byli mezi rakousko-maďarsko-česko-slovenskými účastníky k vidění např. bratislavský messenger, vídeňský rastafarián, hippies na dvojkole nebo kreslený Krteček.
Průběh a pravidla samotného závodu jsou jednoduché. Závodí 2-členné týmy s alespoň jedním kolem typu fixedgear nebo singlespeed a během jízdy musí projet několik stanovených bodů.
Pro našince bez detailní znalosti Vídně bylo asi nejtěžším úkolem následovat hned po startu neznámého místního jezdce a doufat, že zná přímou cestu městem k Dunaji. I když se odstartovalo v sobotu v 10 hodin a automobilů se v ulicích vyskytovalo docela dost, jejich řidiči dostáli pověsti vídeňských gentlemanů, které jen tak něco nerozhodí. Přestože logicky nebyli nadšeni ze skupinek cyklistů, které objížděly jejich auta zleva i zprava a předstíraly hrubou neznalost semaforů na křižovatkách, prakticky všichni pochopili nesmyslnost troubení nebo rozčilování a klidně počkali několik vteřin, až ti šílenci zmizí a objeví se zase až za rok.
Po opuštění Vídně a vjezdu na Donauradweg (Dunajská cyklostezka) se ozvalo počasí. Zatímco při prvním ročníku dělal cyklistům problémy mráz až -15ºC a loni pak mocná sněhová nadílka, letos došlo vzhledem k tání sněhu k rozlití Dunaje mimo obvyklé koryto a část stezky se zaplavila. Nezbylo nám tedy než kus cesty absolvovat mezi dočasnými jezery po cestách, kde se mohli dosyta vyřádit snad jen příznivci cyklokrosu na blátě.
Úsek trasy od Schonau až po hranice Bratislavy se pak vyznačoval usilovným šlapáním do pedálů po prakticky přímé trati, kde hned několik týmů (včetně našeho) muselo udělat neplánovanou přestávku kvůli vyčerpání nebo opravě kol.
Zásadní výhodu jsme měli v základní znalosti Bratislavy a při dohledávání cíle pak v jednodušším dorozumívání se slovenskými babičkami, na které někteří rakouští účastníci marně zkoušeli němčinu. Výsledkem tak po 3 hodinách v sedle bylo nejen 13.místo v cíli, množství bláta na oblečení a na kole, ale i na oplátku za hladký průjezd Vídní balík osmi rakouských jezdců na zádech.
Organizátorům musím poděkovat za skvělý zážitek. A nezbývá než počkat, co všechno přichystá počasí pro TSE 2012.