Mně se to sice ještě nestalo, ale několika mým kamarádům ano. Nějakým záhadným způsobem o svůj bicykl přišli a už jej nikdy nenašli. Považovali ho za ukradený (co si budeme povídat, to se stává nejčastěji).
Ztráta kola docela bolí. Obzvlášť když je to kolo opečovávané, vlastnoručně nabarvené, kolo po dědečkovi, kolo, na které je člověk zvyklý a používal ho léta.
Podle občanského zákoníku ten, kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vrátit vlastníkovi. Pravidelně se stává, že vlastníka neznáte, proto musí nálezce věc odevzdat obci. A dokonce se občas přihodí, že váš milovaný bicykl nezmizí prachsprostě úplně, ale opravdu se dostane do Ztrát a nálezů vedených obecním úřadem.
Ty pardubické evidují každý měsíc několik nalezených kol. Není jich mnoho, ale stejně mě to překvapuje. Podle Jany Brandejské z oddělení hospodářské správy odboru kanceláře magistrátu je tam odevzdávají v zásadě policisté, protože občané se s nálezy obracejí hlavně na ně.
Co se s koly děje potom? Jsou označena evidenčními čísly a uschována ve skladu magistrátu v budově radnice. Zoufalý vlastník bicyklu se o něj může přihlásit do 6 měsíců od okamžiku, kdy je jeho dopravní prostředek předán obci. Musí však prokázat svou totožnost a také vlastnické právo k věci – v tomto případě především dokladem o koupi. Pokud však jezdíte na staré plečce, existence dokladu je trochu nepravděpodobná, a vlastnictví se musí doložit jinými způsoby. Když popíšete, jak kolo vypadá, odkdy ho asi tak postrádáte a kde jste o něj přišli, neměl by s tím být problém. Jistí to i čestné prohlášení, že jste jeho majitelem.
Musíte také uhradit náklady vzniklé při opatrování věci (oficiální stránky města uvádí úložné 1 korunu za každý započatý den).
Jestliže šestiměsíční lhůtu prošvihnete, věci bohužel přecházejí do vlastnictví obce. Ústřední inventarizační komise rozhoduje, co se s jízdními koly stane dál. Jsou třeba nabízena příspěvkovým či jiným organizacím města. Když ty o ně nemají zájem, nabízí se k odprodeji zaměstnancům. Ve většině případů ale končí ve sběrných surovinách (poškozená kola ve špatném technickém stavu a podobně), kde by se tedy možná dala ještě najít.
Na stránkách Statutárního města Pardubice se objevují výpisy nalezených věcí. Nevypátráte tam svoje jízdní kolo?
Teda čekal jsem, že po půl roce jsou kola dána do nějaké veřejné dražby. Osobně bych si rozhodně něco ze seznamu nalezených kol vybral.
Napadá mě, jestli by se sdružení nemohlo vmáčknout mezi „legislativní“ kroky odprodeje zaměstnancům a sběrné suroviny. Mohl by to být základ náhradních dílů nebo celých kol pro případnou DIY opravnu kol apod.
Martine, už jsem se o tom s někým bavila, je to dobrej nápad. Můžeme to aspoň zkusit.
V Nizozemských obřích parkovištích B+R zabírají zapomenutá (ukradená) kola odhadem 20 % kapacity. Mají důmyslný systém značení: jednou za týden projdou v noci parking a označí barevným plastovým kroužkem zbylá kola. Pokud má kolo 4 různobarevné kroužky, je považováno za odložené a taková kola pak odesílají jako dar do Afriky.
Eli, super článek;)….. a jak vidno, tahle právní rada se i dost hodí:)
M.