Centrum dopravního výzkumu s pomocí Dopravní fakulty ČVUT a za podpory Ministerstva dopravy ČR vloni zahájilo práci na projektu ROCY. Ten měl zanalyzovat víceúčelové pruhy a okružní křižovatky pro jízdu cyklistů. Celý projekt byl zakončen 16. prosince 2010 závěrečným seminářem v Brně.
Na něm se sešli jednak výzkumníci, projektanti a cyklomilci, ale také právní pozitivisté z řad naší policie.
Je pozoruhodné vědět, že cyklodoprava policisty zajímá, neboť se často do jednotlivých příspěvků prezentujících vkládali. Většinou ani nezůstali u dvou zásadních témat semináře, a chtěli se zaobírat nejen celou problematikou dopravní cyklistiky, ale i dalšími druhy přepravy. Například spojitost městské cyklistiky a veřejné hromadné dopravy demonstroval jeden z nich větou, že cyklista je zoufalec, jemuž zrušili poslední spoj. To vzbudilo potlesk.
V dopolední části jsme se dozvěděli od Václava Krumphanzla, jak to chodí na ministerstvu. Příspěvek národního cyklokoordinátora Jaroslava Martinka, jak dosáhnout toho, aby byla cyklistická doprava rovnocenná s těmi ostatními, vyvolal první rozepře. Zatímco Jarda na dvou obrázcích porovnával cyklopruh s chodníčkařením, někteří se raději zabývali barvou dopravních značek. Dále se cyklokoordinátor dozvěděl, že podle občanského zákoníku by měl zapomenout na takové šílenosti jako pouštět své děti do města na kole samotné.
Po tomto se už policisté zapojovali do každého příspěvku. Pavel Skládaný představil projekt ROCY a seznamoval nás se zahraničními zkušenostmi s víceúčelovými jízdními pruhy. Petr Pokorný zase s okružními křižovatkami. Josef Kocourek z dopravní fakulty vysvětloval, co jsou to skoronehody a jak lze jejich sledování využít v dopravním stavitelství. Zároveň se však zmínil, že skoronehody téměř nemají s nehodovostí souvislost.
Při obědě (řízky se salátem) se v hloučcích také diskutovalo.
Po přestávce Adolf Jebavý představil postup vzniku brněnského cyklogenerelu a prvky infrastruktury pro cyklisty v HDP. A po něm Tomáš Padělek (ČVUT) uvedl příklady zkoumání skoronehod na okružních křižovatkách a na cyklopiktokoridorech (používají se místo víceúčelových pruhů, které zatím naše legislativa nezná).
Cyklisté se na malých okružních křižovatkách necítí sice úplně komfortně, přesto znamenají bezpečné řešení. K návrhům těchto křižovatek byl doporučen Petr Novotný z AMOKu. Víceúčelové pruhy jsou vhodným opatřením pro přerozdělení hlavního dopravního prostoru tak, aby se zde zvýšila skutečná i vnímaná bezpečnost lidí na kole.
Na jednu stranu bylo dobré, že se semináře nezúčastnili jenom cyklističtí přívrženci. Bohužel mi připadalo, že se ostatní řídili heslem Pomáhat a chránit a cyklistům bránit. Přesto je pozitivní, že i s těmito lidmi se dá spolupracovat, což dokazují i postupující řešení v hlavním městě..
Stránky projektu naleznete zde.
Možná by stálo za zmínku, že pardubický dopravní inspektorát, dle našich zkušeností, dost trhá partu. Mluví k věci a problematiku dobře chápe.
Jo, ale zas tak do zadku bych jim nelez 😉
K oné poznámce o „šílenosti“ bych je ráda podotkla, že se jedná o zákon zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (nikoliv občanský zákoník) a opravdu pokud se budeme pohybovat v intencích tohoto zákona, pak i když myšlenka víceúčelových pruhů je krásná, děti do deseti let bez doprovodu na nich nemají co dělat:
Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci1) jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.
Děkuju za upozornění. Zkonkretizuju onu situaci na semináři: bylo na něm skutečně argumentováno občanským zákoníkem. Nevím, co všechno měl diskutující přímo na mysli, ale nejspíš chtěl poukázat na ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání (§422 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).
V té situaci se navíc mluvilo o dětech třeba čtrnáctiletých, jež jsou sice nezletilé, ale ve většině případů jsou v tomto věku natolik rozumově a volně vyspělé, že by jednak měly cestu do města (policista se tady vůbec o víceúčelácích nezmiňoval) bez doprovodu dospělé osoby zvládnout a také by měly být schopny posoudit následky svého jednání.
Myslím, že je absurdní, aby člověk, kterému je 14 let, musel být všude doprovázen rodičem nebo jinou dospělou osobou.
E.Vacková
Měla bych k tomu jednu poznámku. Jízdní kolo je dle zákona 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích vozidlo. Cyklista jedoucí na pozemní komunikaci na jízdním kole je řidič vozidla a musí respektovat dopravní předpisy.
Teorie je to pěkná, ale než řidič automobilu usedne za volat automobilu a vydá se do provozu v HDP je nucen si nastudovat pravidla silničního provozu, v autoškole je prakticky zkoušet, absolvuje kurz první pomoci atd.
Můžeme dítě ve věku 14 let považovat za řidiče? Má dostatečné znalosti o pravidlech silničního provozu? Interakce s vozidly, které je vystaven v HDP ve víceúčelovém pruhu je daleko vyšší, než v PP a možnost kolize způsobená jeho neznalostí také.
Ano, cyklista je řidič, a jako takový má znát pravidla provozu na pozemních komunikacích, přestože z této znalosti neskládá zkoušku.
Dítě jedoucí na kole tedy řidičem je. Ostatně člověk se dnes stává účastníkem provozu na pozemních komunikacích, jakmile vyjde ze dveří. Zejména v Pardubicích, kde (jistě v dobré víře) byla spousta chodníku přeznačena na stezky pro chodce a cyklisty.
Nicméně jistě nejsem sám, komu je bližší přirozený městský život než procházka podle pravidel provozu na pozemních komunikacích.
Takže chceme ve svých městech dodržovat pravidla, nebo žít? Sebelepší pravidla nás nenaučí se k sobě chovat. Respektujme se, prosím. Jinak budou diskuze o bezpečnosti HDP a PP nekonečné.
Smutné je, jak se v této věci (dětí) zapomíná na to zásadní. Rodič může poučit dítě natolik, že i ve 12-ti letech se bude pohybovat v dopravě lépe než leckterý držitel řidičského průkazu. Jsme sešněrovaní pravidly a pragrafy a naše logika se mnohdy podřizuje právní nebo policejní (co když, co kdyby…) – co si můžeme dovolit, to si dovolíme. Osobně jsem se učil pravidla , když mi bylo 9 let a táta dělal zkoušky na řidičák. Knihu jsem mu bral potají ze stolku, koukal na situace a zkoušel si testy. Když on udělal papíry, řekl jsem mu, že chci také jezdit a že si mne může vyzkoušet. Koupil mi kolo, kouknul jak si vedu a hned mne pak pustil do provozu. Od té doby jezdím (hlavně na kole) a ŽIJU (bez jizev). Jezdím v podstatě bez koukání po značkách! Nejedu bezhlavě, kam nevidim a předvídám blbost ostatních i svoji. Stačí paragraf č. 4 z. 361, který vlastně znamená: máš mozek – používej ho! Ostatní je technokracie. Tož, …zamáčknout slzu nad srdceryvnými příběhy a do práce. V boji s blbostí, je jí tady až až.