Dánsko je všeobecně vnímané jako země přátelská k lidem na kolech. Především Kodaň je považována za jedno z hlavních evropských měst cyklistické dopravy. Jak je na tom ale druhé největší dánské město?
Do Århusu, který má kolem 300 000 obyvatel a může se pyšnit významným přístavem a statutem přívětivého univerzitního města, jsem se jela podívat na začátku září. Kvůli videím a vyprávění kamarádů o Dánsku cyklistickém jsem čekala, že město bude hýřit pouze bicykly a automobily budou skryty někde v podzemí, třeba.
Samozřejmě to byla naivní představa. Motoristé se zde běžně pohybují. Ale přeci jenom lidí na kolech je ve městě dost, mnohem víc než na české poměry v statisticky příznivých Pardubicích.
Však se také Århus snaží. V minulých letech za ostatními městy v Dánsku, co se týče městské cyklistiky, výrazně zaostával. Aby se v tomto ohledu zvýšila úroveň, město v roce 2009 zahájilo osvětovou kampaň, nazvanou 8000 Advantages to Cycling (číslo 8000 bylo inspirováno århuským poštovním směrovacím číslem).
V rámci kampaně se nejen propagovalo ježdění na kole jako životní styl, ale stavěly se například velkokapacitní stojany na bicykly, lidé mohli hlásit vedení města problémy v infrastruktuře a další komplikace pro cyklistiku – překážky byly po oznámení odstraňovány. V současnosti činí podíl cest vykonaných na kolech asi 27 %.
Obyvatelé či turisté si můžou bezplatně u hojně rozesetých stojanů vypůjčit městské kolo, které u jakéhokoliv dalšího stojanu zase vrátí. Toho se muselo využít, takže jsem si mohla vyzkoušet přímo na kole (mimochodem – těšila jsem se pak na vlastní), jak se v Århusu jezdí. Vyvýšené pásy, vyhrazené po obou stranách komunikace, na křižovatkách sjíždějí do vozovky, takže jsem jako cyklista nebyla znevýhodněna oproti automobilistům v plynulosti pohybu. Zpočátku mi ale trochu dávala zabrat nepřímá odbočení vlevo.
Protože ve městě nejsou podporováni pouze cyklisté, jakmile jsem se dostala do středu města, musela jsem z kola sesednout – značná část centra je tvořena pěšími zónami. Překvapilo mě, jak je město živé. Velký počet obchodů, restaurací, kaváren a stánků vábí davy, lidé se scházejí na ulicích, zastavují se u pouličních umělců a atrakcí, zahrádky restaurací žijí.
Ale i když je centrum vlídnější k pěším, stejně se všude povalují kola. Různá. Prostory před domy jsou plné bicyklů zamčených jen za zadní kolo. Zajímavé pederseny, nákladní kola, pohodlná dámská kola.. A lidé na nich vyrážejí ve svém běžném oblečení, dokonce se mi zdálo, že si na vzhledu na kole dávají záležet nějak víc.
Po počátečních rozpacích, které ve mně vyvolaly existující auťáky, jsem byla častěji a častěji nadšená z pro mě nezvyklého života ve městě, kde se lidé nebojí potkávat se spolu v ulicích, kde jsou pro to vytvořeny příhodné podmínky a kde se bere kolo jako plnohodnotný dopravní prostředek. K tomu přispěl i zmiňovaný projekt 8000 Advantages to Cycling.
A tak dejme do kupy v Pardubicích alespoň 53 cyklistických výhod (s 53 002 bychom byli přílišnými maximalisty).
(s pomocí http://www.copenhagenize.com/)
Fotogalerie
Obávám se, že prožitek z pulzujících Dánských měst je těžko popsatelný. Moje štěstí je, že jsem si to užil na vlastní kůži, sice ne přímo v Arhusu, ale v Odense nebo Kodani. Takže nostalgie. Doporučuju udělat si výlet. Podobné projekty probíhaly v několika dánských městech. Například v Odense se projekt jmenovel „National cycling city of Denmark“.