SUMF? Strategie, plánování a udržitelnost jsou pro pardubické zastupitele zřejmě sprostá slova

Pardubické zastupitelstvo se zřejmě v březnu podruhé pokusí schválit Strategický rámec plánu udržitelné městské mobility. Opakovaná hlasování se už stala zcela běžnou záležitostí. Tentokrát se však nejedná jen o vizitku stávající radniční koalice, ale celé společnosti, ve které převládá odpor ke strategii, plánování a udržitelnosti.

Planeta Česko se už léta otáčí kolem osy jménem evropské dotace. Nyní se nacházíme v programovacím období 2014–2020, tedy v pátém roce sedmiletého cyklu. A nemáme ještě ani všechny strategické dokumenty.

Zatímco (nejen) v západní Evropě je již dlouho standardem pořizování plánů mobility (na úrovni měst, regionů i firem), my v Česku to ne a ne pochopit. My totiž přesně víme, které obchvaty, kapacitní křižovatky, přístavy, plavební kanály, letiště a multimodální uzly nám chybí, abychom mohli být konečně šťastní. A tak když se poprvé objevil požadavek EU, že si větší města mají pořídit plány mobility, aby do dopravy investovala (ty “bruselské peníze”) efektivně, začalo ministerstvo dopravy vymýšlet, proč my to dělat nebudeme a co bychom jako udělali místo toho.

Ono totiž pořídit poctivě plán udržitelné městské mobility trvá pár let. Řešit mobilitu, to totiž není jako řešit dopravu. Nestačí posčítat auta a cyklisty, co projedou nějakým místem, a cestující v autobusech. Musíte totiž opravdu zjistit, proč se lidi potřebují a chtějí přepravovat. Jak jezdí do práce či do školy, za nákupy, za volnočasovými aktivitami. Navíc musíte s lidmi diskutovat, v jakém městě vlastně chtějí žít. Budeme se to nějaký čas učit, budeme se to učit dlouho, ale už je na čase s tím začít.

Ministerstvo dopravy a s ním většina měst však tak dlouho otáleli s plány udržitelné městské mobility (sustainable urban mobility plan, SUMP), až se musel vynaleznout SUMF (sustainable urban mobility framework, onen rámec), aby města měla aspoň něco. Nakonec jsou Pardubice a Hradec Králové zřejmě jediná města své velikosti, která se rozhodla, že pořídí jen SUMF. A dál se uvidí, třeba už nebudou žádné dotace, a tak nás konečně nikdo nebude buzerovat a my dál budeme moct čekat na obchvaty.

Jelikož je SUMF zaměřený zejména na veřejnou hromadnou dopravu, a té v Pardubicích rozumí jen dopravní podnik, dostal tento za úkol rámec prostě zpracovat. Zapojení veřejnosti minimální, materiál není zveřejněn na webu, téměř v utajení se odehrálo jediné projednání prakticky hotového materiálu v Divadle 29. To ale celkem vyhovuje strategii “děláme to jen pro dotace”. Taktickou chybou však bylo svěřit práci mladému nadšenému týmu, který opravdu ví, co je udržitelnost, jaká opatření jí odpovídají a jak to dělají na západě. Pardubice v roce 2018 jsou ale jinde.

Pardubičtí zastupitelé, jak plyne z jejich rozpravy v únoru, by totiž rádi podporovali městskou hromadnou a cyklistickou dopravu. Jenže ta hromadná překáží té individuální automobilové (podle mnohých stále ještě jediné opravdové “dopravě”), a ta cyklistická dokonce překáží autům i MHD. Pěší dopravy už si někdo všimne stěží, je chudák tak přirozená a nenáročná, že ji klidně (doslova) zadupou pod zem.

Ať už čtvrteční druhý pokus o schválení SUMFu dopadne jakkoli, bude ještě nějaký čas trvat, než se naučíme spravovat město jako město. Snad nás někam posunou říjnové komunální volby.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Connect with Facebook